Palmový olej a ekologie jen na oko

Určitě jste v poslední době zaznamenali ten boom okolo palmového oleje. Na Facebooku vznikají stránky jako STOP palmovému oleji, podepisují se petice a média vehementně publikují články o tom, proč bychom ho neměli používat. Jenže to je jen jedna strana mince. Když otočíme na tu druhou, zjistíme, že odmítání palmového oleje je u většiny lidí jen přetvářka a zas tolik ekologicky se nechovají.

Pokud vám kauza s palmovým olejem uniká, vězte, že v ní vlastně nejde až tolik o samotný olej, ale o deštné pralesy. Jsou totiž káceny a na jejich místě jsou zasazovány palmy olejové. Nejvíc to prožívají v Indonésii, v tamních pralesích přežívají poslední orangutani, takže trpí i zvířátka. Měli byste se taky slitovat a říct STOP palmovému oleji.

Jenže to byste taky mohli umřít hlady. Prý se nachází až v 80 % výrobků prodávaných v EU. Nejde jen o jídlo, ale také o kosmetiku a další věci běžné denní potřeby. Existuje tedy jen málo způsobů, jak se mu úplně vyhýbat:

• číst etikety úplně všeho, co si kupujete
• přestat jíst většinu věcí, co kupujete
• jíst jen vámi vypěstované jídlo
• nejíst

Co si zvolíte vy?

Levná hrozba a laciná lež

Lidé si myslí, že svými peticemi přemluví výrobce, aby palmový olej přestali používat. Jenže i kdyby se dal nahradit něčím jiným, výrobci to neudělají, protože je extrémně levný. Cena, kterou za něj platíme v podobě půdy, je ovšem vysoká. Palma olejná půdu zcela vyčerpá, a tak musí být pokácen nový kus pralesa. Tedy aspoň tak to tvrdí články, které burcují obyvatele k nekupování výrobků s palmovým olejem. A lidi jim to žerou. Neříkám, že je to špatné, mám rád deštné pralesy, ale v řadě případů je to jen dokonalá ukázka toho, jak jsou lidé falešní.

Příkladem mohou být některé nejmenované bloggerky. Jen dodám, že jde o slečny přímo z Elite Bloggers. Ve svých videích a článcích nabádají fanynky, aby rozhodně nekupovaly jídlo s palmovým olejem, a pak si vesele zkouší tři rtěnky, pět krémů a dvě řasenky denně. Přitom kosmetika je dalším odvětvím, kde je tento olej nejvíce využíván…

Proč se nesnažíme chovat skutečně ekologicky?

Na jednu stranu se tváříme, že je nám líto deštných pralesů, na druhou ani nejsme schopni třídit odpad. Nemám na mysli papír, plasty a sklo, to většina z nás zvládá. Ale co třeba biologický odpad? Tráva, zbytky ovoce a zeleniny, podestýlka z chovu drobných zvířat a další organické hmoty v sobě mají živiny a v kompostu je můžeme vrátit zpět do půdy. Proč místo toho tento užitečný odpad končí ve směsných kontejnerech? Je to maličkost, kterou zvládne každý daleko snadněji než přestat s nákupem výrobků, co obsahují palmový olej.

Proč nepomáháme u nás?

Ano, je mi jasné, že i když je Indonésie daleko, kácení deštných pralesů může a pravděpodobně bude mít důsledek i na nás Evropany. Ale proč se dívat tak daleko? Proč není víc slyšet o podobných problémech v Česku?

Máme tu své ekologické neduhy, o které se nikdo nezajímá. A když ano, vyjde jedna tisková zpráva a nikde se o tom nemluví – viz zpráva firmy AVE o tom, že budou odstraňovat kaly z ropných lagun v Ostravě. Je to pro mě taková malinkatá útěcha, když vidím, že aspoň někdo se u nás snaží pomoci. Firma AVE je učebnicovým příkladem chování, kterého bychom se měli držet všichni. Šetrně odklízí skládky nebezpečných látek a zbavuje nás ekologických zátěží, kterých je třeba na Ostravsku docela dost.

Prostě si zametají nejdřív před vlastním prahem a pak koukají někam do Indonésie. Faktem je, že v Indonésii možná umírají deštné pralesy, ale ostravské ovzduší škodí lidem. Ne lidem na druhé straně planety, ale lidem kolem nás.

Uznávám, že ropa v Ostravě asi nikdy nebude mít světový dopad, ale myslím si, že je třeba s ekologickým chováním začít od maličkostí, a to nejen na úrovni naší země, ale také na úrovni jednotlivce: Věděli jste například, že odhozený nedopalek cigarety se v zemi rozkládá 20 let?

Source : Krcmic.cz