Prapočátky hazardu: když náhoda rozhodovala o životě

Hazard není moderní výmysl. Nezačal v Las Vegas, ani v prvních evropských kasinech. Je starý jako lidstvo samo. Už pravěcí lidé riskovali, házeli kostmi a snažili se „osahat“ náhodu. Touha po hře a risku je hluboko zakořeněná v lidské psychice a patří k našim nejstarším kulturním projevům.

Pravěk: první kostky z kostí

Jedny z nejstarších archeologických nálezů herních předmětů pocházejí už z období paleolitu. Ve vykopávkách byly nalezeny tzv. astragaly – malé kotníkové kůstky hospodářských zvířat (ovcí, koz), které se obrušovaly a používaly podobně jako kostky. Nejstarší z nich pocházejí z oblasti Blízkého východu a datují se až do 5. tisíciletí př. n. l.

Zajímavé je, že astragaly se našly nejen v osadách, ale i v hrobech. To naznačuje, že pro tehdejší lidi měly i rituální nebo náboženský význam. Hra s kostí nebyla jen zábavou, byla pokusem nahlédnout do budoucnosti, porozumět osudu a získat nad ním kontrolu.

Když se nad tím zamyslíme, pravěký lovec, který riskoval život při každém lovu, mohl v házení kostí hledat útěchu. Když mu padla „šťastná strana“, mohl věřit, že lov dopadne dobře. Hazard byl tak nejen o risku, ale i o uklidnění, iluze, že chaos světa má nějaký řád.

Kratochvíle, nebo nahlédnutí do našeho budoucího osudu?

Mezopotámie: Královská hra z Uru

S příchodem prvních městských civilizací v Mezopotámii se objevily i sofistikovanější hry. Nejznámější z nich je tzv. Královská hra z Uru, jejíž herní desky byly nalezeny při vykopávkách Leonarda Woolleyho v roce 1926. Datují se do období kolem roku 2600 př. n. l.

Deska připomínala dnešní backgammon – hráči posouvali figurky podle hodu kostek (opět ve formě malých tetrahedrálních hranolů) a snažili se dostat do cíle. Ačkoli se o pravidlech dlouho jen spekulovalo, dnes víme, že šlo nejen o hru zábavnou, ale i náboženskou. Cesta figurek měla symbolizovat cestu duše do posmrtného života.

Už tehdy tedy hazard nebyl jen o tom „vyhrát“, ale měl i hlubší význam. Každý hod kostky se vnímal jako rozhodnutí bohů, jako znamení. A co je zajímavé, lidé na něj reagovali podobně jako dnes, radostí při „šťastném“ hodu a frustrací při prohře. Emoce spojené s hazardem jsou tedy univerzální a nadčasové.

Egypt: Senet a hazard v hrobkách faraonů

Zatímco Mezopotámie dala světu hru z Uru, starověký Egypt přinesl svou legendární hru Senet. Její nálezy sahají až do 3. tisíciletí př. n. l. a dodnes známe desítky dochovaných hracích desek, některé z nich zdobené drahokamy a uložené v hrobkách faraonů.

Nejznámější se našly v hrobce Tutanchamona. Senet nebyl jen kratochvílí, měl hluboký náboženský význam. Deska symbolizovala cestu duše do podsvětí a vítězství ve hře mělo znamenat přízeň bohů v posmrtném životě. Proto se desky ukládaly do hrobek, aby zemřelý mohl pokračovat ve hře i na onom světě.

Hráči házeli malými dřívky nebo kostkami a podle výsledku se posouvaly figurky. Každý hod byl chápán jako projev vůle bohů. V tom je fascinující paralela k dnešnímu hazardu. I dnes si hráč u automatu často myslí, že „něco musí padnout“ nebo že má „štěstí“. Už Egypťané vnímali náhodu jako osobní poselství, a ne jen chladnou pravděpodobnost.

Archeologie a význam hazardu

Co nám tyto nálezy říkají? Především to, že hazard není o penězích, ty se do hry dostaly až mnohem později. V pravěku a starověku šlo spíš o kombinaci víry, magie, osudu a společenské prestiže. Vyhrát znamenalo mít přízeň bohů. Prohrát znamenalo přijmout svou slabost.

Když archeologové nacházejí obroušené astragaly v jeskyních nebo zdobené desky v královských hrobkách, je to vlastně důkaz, že touha riskovat a zkoušet štěstí byla lidem tak přirozená, že si ji brali i na onen svět. Hazard není pouhá zábava, je to hluboce zakořeněný lidský rituál.

Proč nás hazard přitahoval od počátku?

Lovec v pravěku nevěděl, zda se vrátí z lovu živý. Rolník v Mezopotámii nevěděl, zda úroda vyroste, nebo ji zničí povodeň. Egypťan nevěděl, zda ho čeká přízeň bohů po smrti. Celý život byl jedna velká sázka.

Možná proto se hry staly tak oblíbené. Nabízely možnost tuto nejistotu alespoň symbolicky ovládnout. Hod kostkou, posun figurky, to byla malá zrcadla skutečného života. A pocit, že aspoň někdy můžeš vyhrát, byl natolik lákavý, že přetrval tisíce let.

Od astragalů k mobilní aplikaci

Když si dnes někdo pustí automat v mobilu, dělá v podstatě totéž, co jeho předek před 5000 lety v jeskyni. Riskuje něco svého, čas, peníze, pocit jistoty, s vidinou, že se mu dostane větší odměny. Změnila se technologie, ale ne princip.

Zatímco pravěký lovec házel kostí z gazely, dnešní hráč klikne na displej telefonu. Ale motivace je stejná: přemoci náhodu, osedlat chaos, získat pocit kontroly. Je to instinkt, který nás provází od počátků lidstva a který žádná civilizace nedokázala potlačit. 

Pokud vás dnešní podoba hazardu zajímá v moderní formě, podívejte se na online casina s minimálním vkladem 50 kč. Je to vlastně jen novodobá verze stejné lidské touhy, která kdysi vedla pravěké lovce k házení kostí.