Veřejné zakázky, výběrová řízení a copywriting

Uvedu jeden čistě hypotetický příklad, který se samozřejmě nikdy nestal – jeden státní subjekt chce napsat několik stovek stran textů v rozmezí jednoho roku a osloví mě. Kontaktní osobě pošlu cenovou nabídku, kde zdůrazním, že texty budu psát pouze a jenom já a externistu si budu najímat jen v případě, že nebudu stíhat (reaguji tím předem na jeden z možných dotazů, který by zcela jistě padnul – zda to opravdu zvládnu vše napsat). Pak dostanu negativní odpověď, že byl vybrán jiný kandidát (firma) – texty se údajně líbily více. Nebudu říkat jak, ale podařilo se mi zjistit, kdo tuto zakázku dostal – nedalo mi to a podíval jsem se na této web firmy, abych zjistil, za kolik své texty prodávají nyní. Po prostudování ceníku si říkám, jestli to není spíše cenou, která je cca 3x nižší. Což o to – jako klienta by mě také zajímala cena za celou zakázku. Na tom není nic špatného.

 

Ale protože tuto firmu dobře znám, o kvalitě textů bych si dovolil pochybovat. Vím, že jejich texty píší lidé za necelých 150,- Kč za normostranu (firma si vyfakturuje samozřejmě třikrát tolik). A podle toho také vypadají. Ostatně některé ukázky měla tato firma, kterou tvoří jeden stálý zaměstnanec (zakladatel oné firmy),  ještě nedávno sama na stránkách – texty, u kterých je špatně slovosled. Texty na dvě strany po jejichž přečtení zjistíte, že jste se jako čtenáři nic nedozvěděli. Texty, které jsou přepisem  jiných internetových článků (a někde je jasně vidět, že ani s tím přepisem si někdo moc práce nedal). Texty, u kterých autor podal doslova nadlidský výkon – do jednoho odstavce dokázal zapracovat 10x slovo půjčka a 8x slovo ubytování. Ale asi mám jiný vkus než státní úředník – pokud chce „stát“ platit za shit, ať platí – skončí jako většina Webtržníků, kteří pak poptávají za dalších x tisíc někoho na přepsání již zaplaceného textu:-). V tomto případě stát zcela jistě ušetří. Ale nemyslím si, že vytvořené texty se budou dát číst. Nicméně počkejme, až budou texty hotové. Třeba se copywriteři za „pajcku“ vytáhnou. Snad tentokrát zvládnou text před odevzdáním vložit aspoň do Wordu a zapnout kontrolu pravopisu. Doufám, že si zvládnou o daném tématu aspoň něco načíst. Možná. Snad. Asi. Třeba. Kdo ví.

 

Mohl bych jmenovat ještě jeden „hypoglikemický“ příklad – opět jeden státní subjekt poptává několik stovek stran, ale tentokrát v relativně šibeničním termínu. Připravím nabídku a také ukázkový článek. Slečně, co má všechno ohledně „výběrka“ na starosti,  ještě odpovídám na dotazy, zda to všechno zvládnu, ona mi vysvětluje závěry z analýzy klíčových slov, které jim připravil „někdo z IT oddělení“ (a mně je jasné, že ani ona, ale ani její IT technik netuší „Wocogou“), dostávám info, že dostali nabídky také od velkých firem (na to jí odpovídám, že ta firma to sama psát stejně nebude, ale pošle to lidem jako jsem já, vysvětluji ji, že když to dají mně, ušetří za provizi, kterou si vezme daná firma). Dostávám záhy odpověď, že byl vybrán jiný subjekt.

Několik hodin po rozhodnutí mi přichází do mailu poptávka od nejmenované firmy, zda bych pro jeden státní subjekt nenapsal nějaké texty – jedná se samozřejmě o totožnou poptávku. Domluvíme se na stejné ceně jako se slečnou, která měla za úkol vybrat dodavatele. Samozřejmě – k mému „platu“ si firma nadsadí marži – běžně to bývá 30%, 50%, ale i 100%. V tomto případě je můj odhad cca 30-40%, Není to náhodou přesně to, co jsem říkal? To má stát tolik peněz, že je prostě nasype raději do rukou firem, které zakázku pak pouze přeprodají dál? Není pár set tisíc trochu moc za to, že nejaká firma přepošle výsledky mé práce státnímu úředníkovi? A nebo jsou prostě někteří úředníci tak hloupí, že to nepochopí ani poté, co jim vysvětlím, jak tento trh funguje? Nechám to na vašem zvážení.

 

Protože doufám, že si to časem přečtou lidé, kteří tato výběrová řízení spravují. A dojde jim, že předtím, než začnou něco takového poptávat, tak by si o daném oboru měli něco zjistit. A nebo aspoň naslouchat těm, kteří se touto prací již pár let živí. Doufám, že po přečtení článku tito lidé už nebudou spoléhat na „SEO analýzy“ svých IT techniků, ale raději se zeptají někoho (jako jsem já), kdo se této oblasti věnuje již několik let. Já, na rozdíl od státního úředníka, IT technika, maminky na mateřské píšící za „pajcku“, vím, jak nahnat na web návštěvnost jen za pomoci textu (viz Pravdu.cz). Vím, že neexistuje ve vyhledávači tlačítko turbo, po jehož stisknutí se posunou mé webové stránky na první pozice ve vyhledávači – jak ostatně tvrdila mému současnému klientovi jedna firma, která je zároveň zakladatelem Asociace SEO (u státního úředníka by s touto historkou asi nejspíš uspěli).

 

Jak můžete usoudit z výše uvedených příkladů, zatím se náš stát a lidé v něm působící nechovají jako nejlepší hospodáři. Ale pracují stylem pokus / omyl. Respektive stylem omyl / omyl. A když jim vysvětlím, kde dělají chybu, tak ji pak stejně udělají znovu. Však oni to přece neplatí. Ale třeba mají někde v záloze tlačítko „opravit“, po jehož stisknutí se vrátí do státní kasy všechny nehospodárně vynaložené peníze.

Chcete být chytřejší? Vykašlete se na velké firmy. Raději si hledejte živnostníky. Sice jim to bude trvat dvakrát déle, ale výsledek je o 1000% lepší. Alespoň – u textů je tomu tak skoro vždy. Také neradi vyhazujete peníze z okna? Pak si s klidem uklikněte a nechte se přesměrovat dále.

Source : Krcmic.cz