Milan Šádek: Vypadat dobře a být fit může každý

Kdybyste ho viděli před pár lety, ani ve snu by vás nenapadlo, že tento klučina bude patřit k předním světovým kulturistům. Přesto tento „klučina“ z Moravy pomalu dobývá svět bodybuildingu. Pracky má jako kmeny vzrostlého dubu, na břichu pekáč buchet a záda větší než stodola. A jak se k takové postavě dopracovat? Jak vypadá život vrcholového kulturisty? O tom vám poví Milan Šádek. 

Milane, já o tobě vím, že jsi ze Zlína. Ale nic bližšího už o tobě známo není. Tak se nám prosím ve stručnosti představ. Vlastně – klidně se můžeš dalekosáhle rozepsat :-).

Tak začnu trochu takovým cestopisem. Jsem ze Zlína. Kvůli vysoké škole jsem se přestěhoval do Brna, kde jsem začal i pracovat jako osobní trenér. A ještě než jsem dokončil školu, tak jsem se vrátil zpět do Zlína, protože se zde otevíralo špičkové fitness centrum Vita Sana Club. 2 roky jsem pracoval jako fitness trenér a instruktor TRX a před rokem mě bývalý trenér přemluvil, ať jdu s ním pracovat do Prahy. V Praze jsem necelý rok, ale už opět pobývám víc ve Zlíně a uvažuji, že tady zůstanu. Kulturistice se věnuji od 13 let, začal jsem s tím tedy už na gymnáziu a provází mě to celý život. Z těch základních věcí, které bych ještě mohl tak na okraj zmínit, tak mám dostudovanou Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v oboru trenérství ve fitness.

Mohl bys našim čtenářům vysvětlit, co to je TRX?

TRX je Traning Resistance Exercise, je to vlastně funkční cvičení na takových „popruzích“. Vymysleli to parašutisti, jsou to 2 madla spojená lanem a jde na tom odcvičit opravdu celé tělo. Je to jedna z mála funkčních věcí, která mě opravdu zaujala a sám to zařazuji do tréninku.

Kulturistice se tedy věnuješ téměř 13 let. Nemáš již za ty roky cvičení třeba zhuntované tělo? A sice – je vlastně kulturistika na vrcholové úrovni ještě zdravá a nebo stejně jako u všech ostatních sportů nenajdeš profesionálního kulturistu, který by neměl zdravotní kartu stejně bohatou jako sedmdesátiletý důchodce?

Mezi profesionální kulturisty ještě nepatřím, ale věnuji se tomu opravdu na profesionální úrovni. A co se týče mého zdravotního stavu, tak jsem dokonale zdráv. Netrápí mě žádné bolesti, nemám žádné zdravotní problémy a k lékaři se dostavím pouze, když mě můj současný trenér donutí si udělat kompletní prohlídku, aby měl jistotu, že jsem v pořádku. Nikdy jsem neměl ani zranění, pouze mě trápila kýla v tříselní a pupeční oblasti, což máme v rodině a bohužel jsem zdědil tento neduh po svém tátovi. Když člověk umí cvičit, tak je mu cvičení pouze prospěšné pro zdraví. Samozřejmě každý vrcholový sport znamená obrovské zatížení organismu. Ale není to nic, co by tělo poškodilo. Opět zde platí, že pokud člověk ví, co dělá, to riziko, že by se něco stalo, je mnohem nižší.

Kolikrát týdně chodíš cvičit? A mohl bys nám sem rozepsat, jak vypadá tvůj tréninkový plán?

Frekvence tréninku se odvíjí od období. Mimo soutěžní sezónu trénuji většinou 4-5x týdně a nyní v předsoutěžní přípravě jsem v posilovně asi 12x týdně, protože mám většinou dvoufázové tréninky. A rozepisovat tréninkový plán asi nemá smysl, protože ten se neustále mění, podle toho, co potřebuji ještě zlepšit.

Posloucháš u cvičení nějakou hudbu? A pokud ano, tak co ti hraje ve sluchátkách?

Jelikož cvičím sám, tak mám s sebou vždy MP3 přehrávač plný mé oblíbené tréninkové hudby. Nebo si pouštím z mobilu GYM Radio. Ve fitku mám raději tvrdší hudbu ve stylu Disturbed, ale stejně tak nějaký rap mě dokáže vtáhnou svojí atmosférou, třeba Eminem a jeho Till I colapse a podobně.

Nedávno jsme právě dělali rozhovor s kluky z GYM Rádia. Je fajn vědět, že je posloucháš :-).

GYM Rádio je na trénink asi to nejlepší, co může být. Dokonce, když vznikal projekt GYM Rádio, tak jsem byl jeden z prvních, kteří testovali jejich appku. Jsem rád, že takový projekt existuje a líbí se mi, jak se vyvíjí. A kvalita písniček, které hrají, je vysoká a přesně podle mého gusta. Navíc s volbou GYM, Cardio nebo Hard Core to prostě vychytali.

Jak moc se liší tvá příprava, když soutěžíš, a jak vypadá tvá příprava mimo sezónu?

Ten rozdíl je obrovský. Mimo sezónu jsem sice kulturista od rána do večera, ale člověk může bez stresu dělat každodenní činnosti. Teď v přípravě lze říct, že žiji pouze kulturistikou a všechnu energii nechám v posilovně a na cardiu. Stejně tak díky dietě, kdy mám snížený příjem energie, tak je pro mě utrpení jít pouze do obchodu na nákup, nebo vynést doma odpadky. Jsem z toho hrozně unavený. Ale to nemůže pochopit nikdo, kdo si tím neprošel. Každopádně je to součást přípravy, která trvá kolem 16 týdnů a patří to k tomu. Sice mě to ničí, ale přesto to miluji.

Jak moc zařazuješ do svých tréninků cardio a nebo jiné doplňující aktivity?

Každý den trávím mimo posilování aspoň 20 minut na cardiu. Mimo sezónu cardio nedělám, protože rád sportuji a ono ježdění na kole nebo kolečkové brusle jsou na denním pořádku, když je na to počasí a nejsem zavřený zrovna v práci, což je ve fitku s klienty :-).

Mohl bys prosím čtenářům, kteří se o kulturistiku až tak nezajímají, vysvětlit, jaké soutěže se pořádají u nás a jaké v zahraničí? A zkus prosím také přiblížit to, podle čeho rozhodčí hodnotí, kdo se nakonec stane vítězem, a kdo ne?

U nás se pořádají mistrovské soutěže na úrovni Mistrovství Moravy a Mistrovství Čech. 6 nejlepších poté postupuje na mistrovství republiky a to bývá v jarním období. Kromě toho existují pohárové soutěže, které jsou konané na podzim.

V zahraničí jsou také pohárové soutěže. Mistrovství Evropy, mistrovství světa, Arnold Classic Amateur a Olympia Amateur. Poslední 3 soutěže jsou tím TOP, čeho se může amatérský kulturista zúčastnit. Vítěz ME, MS nebo absolutní vítěz Arnold Classic a Olympia Amateur získá PROFI kartu a může přestoupit do profesionální divize. To se ale podaří pouze hrstce lidí na světě a patřit mezi PROFI je něco extrémně výjimečného.

Na soutěžích se hodnotí velikost a rozvoj svalové hmoty, vyrýsování, symetrie a estetika. Takže nestačí pouze mít velké svaly, ale musí také vyrýsované a správně poskládané. Arnold Schwarzenegger přirovnal náš sport k sochařství. Protože tělo musí mít správné proporce a je na nás, jak tréninkem stimulujeme danou svalovou partii k růstu.

Z jakých disciplín se vlastně skládá soutěž v kulturistice? Co vše musíš jako závodník na pódiu vyvádět a co vše se u těchto vystoupení hodnotí?

Hlavní je porovnávaní svalového rozvoje s ostatními soutěžícími, tudíž rozhodčí „vyvolají“ z dané kategorie několik závodníků, kteří jsou na podobné úrovni a porovnávají je v základních postojích, kterých je 9. Tím si srovnají kdo je lepší a ohodnotí je. Poté vyvolají další závodníky a udělají totéž, dokud nemají správné pořadí. Dalším prvkem je volná sestava, kdy musí závodník na hudbu, kterou si sám zvolí předvést 60 vteřin tzv. pózování. To je individuální a každý si může předvádět pózy, které uzná za vhodné a snaží se zaujmout originalitou a propracovaností, tedy sladěním hudby s pohybovým projevem.

U vrcholové kulturistiky se vždycky hodně probíralo, že rozhodčí některým svým oblíbencům nadržují. Případně nadržují známým jménům. Setkal ses ty sám osobně s něčím podobným? A sice stalo se ti a nebo viděl jsi někdy na vlastní oči, že zkrátka vyhrál někdo, kdo vyhrál díky kontaktům a nebo osobním sympatiím?

Bohužel v tomto sportu se nedá nic přesně změřit. Svaly se neměří krejčovským metrem. Protože tak nejde zohlednit stupeň vyrýsování, poměr jednotlivých partií atd. Ale většinou jsou rozhodčí tak zkušení, že rozhodnutí jsou správná. Že by někdo někomu nadržoval je diskutabilní, protože soutěž hodnotí minimálně 5 rozhodčích a nejlepší a nejhorší ohodnocení se škrtá. Ale neříkám, že se nějaké ovlivnění pořadí stát nemůže, ale stává se to opravdu výjimečně. Spíš se stane to, že jde nějaký nováček mezi známá jména a to ovlivní nepřímo rozhodčí, že ty známější závodníky mohou podvědomě považovat za lepší. Spíš je to ale tak, že kulturista, který není spokojený s výsledkem, si stěžuje, že je to ovlivněné a uplacené. Bohužel je to sport a je hodnocený podobně jako krasobruslení. Někdo vypadá lépe a někdo hůře. Sice jsou předepsané postupy, jak hodnotit, kdo je „lepší“. Ale pořád jsme lidi a každý může preferovat něco trochu jiného.

Můžete vy závodníci být v nějakém kontaktu s rozhodčími? Kdo vlastně sestavuje komisi pro vrcholové akce typu Mr. Olympia?

Během soutěže s nimi v kontaktu nejsme. A pokud se do kontaktu dostaneme, nic nám neřeknou. Sám mám spoustu známých rozhodčích. Ale jsou to naprostí profesionálové a maximálně mi řeknou, jak mě hodnotili oni. Kdo sestavuje komisi pro Mr. Olympia nevím, to bych mlžil. Zato ale vím, že jsou to skutečně ti nejlepší rozhodčí, kteří dokáží zhodnotit závodníky během vteřin. Sám často přemýšlím a srovnávám a nevím, koho bych zvolil. Ale po verdiktu rozhodčích mi to dojde, že to bylo většinou správně rozhodnuté.

Teď už jsi docela hora masa, ale přesto se zeptám. Byl jsi třeba na základní škole a nebo na střední někdy tím hubeným otloukánkem, kterému brali ve škole svačiny a na kterého si každý dovoloval?

Nene :-). Můj táta mě od malička vedl ke sportu a já byl tak vždy silnější, rychlejší a obratnější než mí vrstevníci. Jednou jsem někdy v 10 letech dostal nakládačku od jednoho karatisty, když jsem bránil kamaráda. Pak jsem se přihlásil do aikida, juda, jiu-jistu, aby se to už neopakovalo :-).

Mám také základy boxu. A když jsem začal cvičit, nikdo si na mě nedovolil. Zkoušeli to tedy někdy ti starší, ale když viděli, že se nebojím, tak z toho vycouvali. Víceméně jsem se od doby, kdy mi bylo 13, téměř neporval. Já se vždy snažil vyhýbat potyčkám, abych se případně nezranil a neomezilo mě to z tréninku.

A stává se ti třeba teď, že si na tebe někdo dovoluje? I když vypadáš jako Hulk?

Já nechodím na diskotéky a mezi opilé lidi, abych se vyvaroval právě případným konfliktům. A když už jdu, jsem opatrný. Protože umím zasadit ránu a vím, jakou mám sílu. Nerad bych řešil nějaké ublížení na zdraví nebo naopak nerad bych dostal od nějakého „bojovníka“ výprask :-).

Zkrátka si dávám pozor a už jsem se roky nepopral. A ani nechci.

Jak spolu jde dohromady flexibilita svalů a právě vrcholová kulturistika? A sice, většina profi bodybuilderů vypadá, že si ani nedovede ani zavázat tkaničky u bot. Protože mají tak zkrácené svaly, že se prostě k těm svým teniskám neohnou… Jak jsi na tom ty a jaký je aktuální trend v kulturistice? Hodnotí třeba i tuto flexibilitu svalů rozhodčí při volných disciplínách?

Flexibilita se na soutěži nehodnotí, ale je pravda, že kulturisti jsou často zkrácení. Ale není to pravidlem, je to jen tím, že jsou líní se protahovat. Já sám už nejsem tak protažený jako dřív, ale přesto dokážu fungovat běžně a nijak mě to neomezuje. A že by si někdo nedokázal zavázat tkaničky, s tím jsem se ještě nesetkal a to znám spoustu kulturistů :-).

Spíš bych to přiřadil k takovým těm stereotypům, že kulturisti mají malé pinďoury, mají biceps místo mozku apod. Jsou to jen předsudky. To, že někteří kulturisti jsou hlupáci, ještě neznamená, že takoví jsme všichni. Stejně jako v dalších sportech se najdou i v kulturistice jedinci, kteří jsou na tom s inteligencí špatně.

Ale bych se vrátil k otázce flexibility. Když jsem dělal přijímací zkoušky, tedy talentovky na výšku, každý (naprosto každý) si myslel, že největší problém pro mě bude gymnastika. A pak se všichni divili, když jsem z prostné a ze sestavy na hrazdě měl hodnocení vyšší než 8 bodů z 10 v obou disciplínách. Dokonce teď (při hmotnosti kolem 100kg) udělám přemet. A troufám si říct, že i salto bych ještě zvládl. Ale když nemusím, nezkouším to. Na vlastní oči jsem viděl nepěkné zranění a nerad bych si ublížil. Přece jen si na sebe musím dávat pozor.

Proč podle tebe u nás lidé nechápou, že bodybuilding je zkrátka životní styl? Tak jako když se někdo rozhodne být tlustý jako prase a mít celulitidu, tak se také ostatní mohou svobodně rozhodnout, že chtějí vypadat jako kulturisti?

Přesně tak. Každý může vypadat zdravě a svalnatě. Nemusí mít samozřejmě takové svaly, jako soutěžní kulturista. K tomu je opravdu potřeba toho hodně obětovat. Ale vypadat dobře a být fit může každý. Bohužel k tomu chybí lidem vůle a disciplína. Musí pravidelně sportovat a pokud chtějí mít nižší procento tělesného tuku, tak musí správně jíst. Myslím si, že právě strava je to, kde je zakopaný pes u většiny lidí.

Lidi jsou „zvyklí“ jíst rohlík s máslem, používat hromady smetany, omáčky, jíst těžká jídla, používat hromadu cukru…

Přemýšlel jsem, že kdybych měl víc času, zkusil bych nějak zavést do škol předmět „výživa“. Sice je pěkné, že se učíme ve školách spoustu informací, které zapomeneme okamžitě, co odmaturujeme nebo složíme státní závěrečnou zkoušku. Ale to, aby se lidi naučili více o tom, co jí, to nikdo neřeší. Vždyť lidi často ani neznají rozdíl mezi bílkovinami, sacharidy a tuky. A už vůbec neví, jak by měly být přijímány a v jakém množství…

Lidi prostě neumí přemýšlet nad tím, co by měli jíst. Jí, na co mají chuť a co je po ruce. Poté vidíme stále častěji obézní děti, které do sebe cpou nesmysly. Zdravé jídlo jim nic neříká. A co hůř, ani jejich rodiče netuší, čím by měly své děti krmit… Kdyby lidé věděli více o výživě, mohlo by se ušetřit spoustu peněz ve zdravotnictví. A zároveň by se zvýšila kvalita života. Ono se tohle ale těžce vysvětluje, když u nás přece na snídani musí mít každý pečivo…. :-).

Jak je podle tebe na tom česká populace co se týče zdravého životního stylu v porovnání třeba s Amerikou?

Těžko říct. Ale obecně je na tom celá populace (jak česká, tak americká) bídně.

Co je takovým typickým českým nešvarem? Často se přejídáme? Málo sportujeme? Jíme hlavně levná jídla a junk food? Zkus to prosím porovnat s nějakou jinou zemí, v čem se tak lišíme. Děkuji.

Myslím, že jsi to vyjmenoval všechno. Když už jsi zmínil levná jídla, tak ono obecně u nás v ČR je velmi špatná kvalita potravin. A lidi to vůbec neřeší. Je všeobecně známo, že oproti západní Evropě jíme „šunt“.

Jaká všechna různá ocenění jsi za svou dosavadní kariéru posbíral? Mohl bys nám je vyjmenovat?

Vypíšu ty nejdůležitější… V dorosteneckých letech jsem byl asi 2x absolutní mistr ČR. V juniorských letech jsem 2x získat titul vicemistra světa v klasické kulturistice. A v „mužích“ jsem na mistrovství Evropy byl na 5. Místě. Loni na Arnold Classic Amateur v USA jsem skončil na 7. příčce.

Co považuješ za svůj největší životní úspěch v kulturistice?

Na ten teprve čekám :-). Ale vážím si 5. místo na ME v mužích, protože věkem jsem patřil mezi juniory. Pro mě osobně to znamenalo hodně.

Jakého úspěchu ve svém osobním životě si vážíš nejvíce?

Že mám přítelkyni, která je mi oporou přes všechny extrémní životní situace, kterými jsem v poslední době prošel.

Byl bys ochotný sdělit, jakými patáliemi sis v poslední době prošel a jak to ovlivnilo tvůj život (ať už v dobrém, tak ve špatném)?

Už tak je můj život velmi veřejný díky tomu, že se dělím s fanoušky na facebooku téměř o vše, co se v mém životě děje. Takže nějaké soukromí si rád udržím, určitě to každý zná, že není dobré například rodinné nebo pracovní věci řešit veřejně.

Dobře. Když už se bavíme o výhrách, tak je třeba také zmínit největší prohry. A to jak v kulturistice, tak ve tvém životě. Takže – kdy tě nejvíce zasáhla nějaká porážka?

Osobní život bych vynechal :-). Ale ve sportovním mě nejvíce zasáhlo 7. místo na loňském Arnold Classic Amateur v USA. Příprava mě stála neskutečně moc úsilí, peněz a byl jsem skvěle připravený. Vše se vyvíjelo perfektně. Bohužel během celé přípravy jsem utratil tolik peněz, že jsem chtěl ušetřit na pobytu v USA a přiletěl jsem na poslední chvíli. Což mé tělo nezvládlo a nastaly problémy se zácpou… Bohužel jsme s trenérem se rozhodli tomu pomoct čípkem, ale špatně jsem na to reagoval. A víceméně jsem strávil celý soutěžní den WC. Má forma skončila v toaletní míse…

Bylo to obrovské zklamání jak pro mě, tak pro fanoušky. Nyní to beru jako zkušenost, přesto mě to neskutečně mrzí.

Na kulturistech je zajímavé, že oni milují bolest. Umí překonávat sebe sama. Dovedou i po velmi náročném tréninku vstát a jít své tělo opětovně mučit nějakou fyzickou aktivitou…. Dá se tohle natrénovat? Dá se nastavit nějaký „mind set“ přímo v hlavě postupem času? A nebo tohle musí mít člověk v sobě od narození?

Já bolest nemiluji. Ale je to součástí tvrdého tréninku a člověk to musí vydržet. Stejně tak si myslím, že boxer neřekne, že má rád bolest. Ale ta bolest k tomu sportu prostě patří. Je její součástí. Bez ní to nejde. Kdyby to nebylo těžké, mohl by to dělat každý.

Jak moc je velký rozdíl mezi profesionálem a amatérem?

Jediný rozdíl mezi mnou a profesionálem je právě v té PRO CARD.

Byl bys ochoten říci, kolik si takový bodybuilder ročně vydělá a od čeho se odvíjí jeho příjmy?

Kolik vydělá ročně profík? Tolik, kolik mu vynáší jeho práce… Bohužel to tak je. Každý kulturista musí pracovat. Nedostáváme peníze. Ani na soutěžích bohužel nejsou finanční odměny. Víceméně pracuji proto, abych si zaplatil nájem, jídlo, naftu a náklady na sport…

Možná si někdo teď řekne, proč tedy dělám kulturistiku, když mě to stojí jen peníze… Ale pravda je taková, že ten sport a životní styl mám rád. Soutěže jsou proto, abych se porovnal s ostatními a dokázal, že jsem lepší v tom, co dělám. Abych dokázal, že jsem v tomto sportu lepší než ti druzí. Jediná možnost, jak si něco vydělat, je získat sponzora.

Ale peníze jen tak nikdo nedává. Většinou se jedná o nějakou věcnou podporu. Já mám ale neuvěřitelné štěstí, že se mě ujala firma Amix Nutrition, od které mám obrovskou podporu, co se týče doplňků výživy.

Jsem velmi rád, že za mnou stojí tato silná a kvalitní značka a já se díky ní mohu posouvat dál. Dále mě obléká firma NEBBIA. Takže nemusím řešit oblečení a mám přísun kvalitního a stylového tréninkového oblečení. A teď shodou okolností jsem díky svým dobrým zkušenostem s produktem Lepicol, navázal spolupráci i s nimi. Protože tento produkt používám už roky a považuji ho za velmi důležitý právě pro sportovce, kteří více zatěžují svůj trávicí trakt.

A zkus prosím také dát do kontrastu, jaké jsou tvé profesní náklady. Kolik musíš utratit za přípravu, za letenky a cestování na různé soutěže, ubytování a tak dále? Musíš platit i třeba něco jako vstupné na soutěže, i když tam jedeš závodit?

Asi bych tady nerozebíral přímo částky. Ty se různě liší soutěž od soutěže. Ale opravdu to není málo. A ano, když chci soutěžit na velké soutěži tipu Arnold Classic Amateur nebo Olympia Amateur, tak musím ještě zaplatit startovné, které se pohybuje někde mezi 200-300 euro.

Zkus prosím nastínit, jaké jsou price money za výhry v soutěžích a jaké procento příjmu tvoří třeba u tebe. Děkuji.

Price money jsou přesně nula… Takže co si nevydělám nebo nedostanu od někoho jako sponzorský dar, tak to nemám. Mám ale štěstí na lidi. A vždy se jich najde pár, kteří mi desítky tisíc přispějí.

Dá se podle tebe kulturistikou u nás uživit? A nebo je to u nás pro každého, i na profesionální úrovni, jen drahý koníček, do kterého člověk ještě musí investovat peníze?

Živit se tím dá horko těžko. Spíš naopak. Je to drahý koníček. Kdo tím opravdu nežije, tak je pro něj lepší si zajít na nějaké kondiční soutěže. Jinak tomu člověk obětuje spoustu peněz a času… Ale jak se říká: „Když ji miluješ, není co řešit.“ Source : Krcmic.cz