Ve svých 45 letech se vydal sám na bitevní pole. Do Mosulu. Do vřavy, kde spolu bojují zbytky sil ISIS a Irácké vládní jednotky. Aby zdokumentoval, jak vypadá obyčejný život lidí ve válce se vším všudy.
Radane, ty působíš jako žurnalista již hezkou řádku let. Zkus prosím popsat svou dosavadní kariéru a jak ses k práci válečného zpravodaje dostal…
Samotné videoprodukci a publicistice se věnuji již přes 23 let. Celé to začalo tak, že jsem jednoduše v roce 1994 přišel na vrátnici televize NOVA a zeptal se, jestli pro mě nemají prací. Že umím plynule anglicky, německy a rusky. Byl sem tehdy hodně hezký kluk, tak jsem dostal práci v podstatě okamžitě :-). Pak jsem postupem času začal jezdit jako zpravodaj do zemí zasažených válkou a u toho už jsem zůstal.
Ty ses nedávno vydal do Mosulu. Co vede člověka k tomu, že opustí rodnou zemi i rodinu a sebere si svých pár švestek a odcestuje do Mosulu žít mezi vojáky ve válkou zmítané zemi?
Je to úplně jednoduché. 10 let jsem nejezdil do žádné země, kde probíhal nějaký otevřený válečný konflikt, protože se mi narodily děti. Jak ale děti vyrostly, tak jsem si řekl, že už jet můžu. Navíc Mosul Offensive byly největší bitva na blízkém východě od pádu Saddáma Hussaina, takže bylo jasné, že tam jako válečný reportér pojedu.
Teď aktuálně působíš jako žurnalista na volné noze anebo pracuješ pro nějakou zahraniční zpravodajskou stanici? Podle čeho vás reportéry platí?
Já spolupracuji zejména s televizí NOVA, se slovenskou JOJ a s německou agenturou Ruptly.
Dostávám zaplaceno za uveřejněnou nebo odvysílanou reportáž, tedy žádný fix nebo něco takového tady nefunguje. Všechny náklady si jako freelancer platím sám (cesta, strava, technika, logistika). Proto například nemůžu platit 500$ na den za překladatele a auto, jako to dělají velké televize. To by nedávalo smysl.
Co třeba jazyk, nemáš problém s tím se domluvit?
Jazyk mě hodně limituje. Ale zase na druhou stranu se mi díky té jazykové bariéře občas podaří zachytit jedinečné momenty, které se pak nedají natočit podruhé.
Zprávy natáčíš v češtině anebo v angličtině?
Právě teď přemýšlím, že si budu muset příště vybrat.
Buď zůstanu u češtiny a budu pak limitovaný českými medii. Anebo půjdu do angličtiny a uvidíme. Buď se s tím poperu, ale zase budu zajímavější pro zahraniční televize. Anebo ne. Při poslední akci v Mosulu už jsem vše natáčel jen v anglickém jazyce.
Jsem už skoro přesvědčený, že u angličtiny a těch akčních věcí zůstanu. Pak je tady ještě dokument, který dělám z celý Mosul Offensive. Ten se bude jmenovat MOSUL RUN.
To muže být opravdu dobrý, když se mi to povede dobře sestříhat. I když je blbé, že na kameře tam mluvím jen česky. Takže budu muset přijít na způsob, jak z toho vykličkovat, aby to bylo zajímavé i pro zahraniční distribuce, která o to má zájem.
Co na tvé rozhodnutí říkala rodina a tví blízcí?
Děti? Nic nemohly říkat. Je jim jasné, že existují jen dvě varianty. Buď budu dělat to, co mě nebaví a upiju se tak brzo k smrti. Nebo pojedu dělat to jediné, co umím. Změnilo se vlastně jen to, že dneska už mě děti často prosí, abych už nikam nejezdil. Samozřejmě, že o mě mají strach, ale to já mam větší strach o ně v Praze.
Jak moc složité rozhodnutí to pro tebe bylo? Přeci jenom je to opuštění komfortní zóny a hazard s vlastním životem. Z Mosulu se většinou lidé snaží spíše uprchnout právě kvůli probíhajícím bojům, aby si zachránili holý život a ty tam naopak dobrovolně přicestuješ přímo do centra dění….
Je to moje práce. S tím bohužel nic nenadělám. Jasně, že se bojím, není mi už 22, když sem vyjel “do boje” poprvé. Tehdy jsem se jako “mladej” nebál ničeho a postupně jsem díky tomu dostal i přezdívku Sebevražedné komando :-). Ale zase na druhou stranu mám práci, kde se aspoň pořád něco děje.
Zkus prosím svými slovy popsat aktuální situaci v Mosulu. Které strany proti sobě válčí a proč?
Tak teď už je v Mosulu v podstatě po válce. Jednotky ISIS jsou podle mého soudu všechny pozabíjeny a ve městě jsem už minulý týden viděl opravovat první domy. Začíná teď spíše boj zase o jiné velké irácké město Tal-Afar, které leží mezi Irákem a Sýrii a je stále pod kontrolou ISIS.
Ty jsi v Mosulu už jak dlouho?
V Mosulu jsem byl od listopadu 2016 asi už čtyřikrát, dohromady jsem zde strávil asi už 4 měsíce.
Dají se podle tebe válčící strany rozdělit jen na ty dobré a špatné? Nebo to rozhodně není tak černobílé a obě strany se dopouštějí neskutečných zvěrstev a ani jedna z nich nereprezentuje pouze kladní hrdinové?
Tahle válka je ohledně novinářské nestrannosti úplně jednoduchá. ISIS je jednoznačně ten ďábel, proti kterému je třeba bojovat.
Co pomoc zvenčí? V Iráku a určitě i v Mosulu se angažují i mezinárodní síly. Vnímáš jejich pomoc kladně a nebo spíše máš pocit, že všem zúčastněným stranám nejde o blaho místních obyvatel, ale o rozdmýchávání mocenských bojů mezi sebou?
Omlouvám se, ale tohle já vůbec neřeším. Jsem freelancer, jehož prací je řešit aktuální stav a zaznamenávat příběhy lidí. Až si mě někdo najme na to, abych zjistil, čí jsou zbraně který má ISIS nebo jiné strany. Anebo budou chtít udělat nějakou reportáž o tom, proč se to děje, což je časově a finančně náročnější, tak budu řešit tohle.
Kdy jsi začal jezdit do zemí, které byly zasaženy válkou?
Do zemí postižených válkou jezdím od roku 1994, kdy jsem zažil v podstatě konec války v Bosně.
Jaké nebezpečí hrozí třeba zástupcům tisku? Když bys padl do zajetí, co nejhoršího by se ti mohlo stát?
Tak asi při nejhorším by mi uřízli hlavu, že… samozřejmě se může stát a občas se to i stává, že některý z novinářů přijde o život.
Přece jenom jezdím sám taxíkem přes území, která jsou těsně po válce a asi bych se mohl stát terčem nějakého únosu. Asi jsem i ve větším nebezpečí, než zpravodajové, kteří pracují pro velké televize, které mají k dispozici překladatele a jiné vymoženosti. Já se musím vším probít sám, zvládnout komunikační bariéru, s čímž je spojené určité riziko. Ale jinak to nejde.
Jak vlastně vypadá taková výbava novináře, který jede do války? Co všechno si s sebou musíš vzít, abys přežil a zároveň mohl dělat svou práci?
Nosím s sebou hlavně vybavení na natáčení, které musí přežít náročné podmínky v terénu. Častokrát si připadám jako elektrikář na cestách :-). Všude samé kabely, nabíječky, šroubováky na opravu. Ale bez toho se zkrátka neobejdete. A protože střihám, namlouvám a posílám reportáže z telefonu, tak momentálně mám ve výbavě třeba i solární nabíječku na telefon. S tou vydržím natáčet kdekoliv a jakkoliv dlouho.
Co balistická ochrana, tu vám zajistil kdo? Místní armáda nebo tohle vybavení si ty musíš vždy sehnat ty sám?
Neprůstřelná vesta a helma se dají koupit v různých obchodech s vojenskou technikou. Jak u nás, tak i v zahraničí. Mě podporuje kamarád Mirek Pasterčík, který má ANTI TERROR ACADEMY – firmu, která cvičí jednotky po celém světě.
Jak je to třeba s jídlem a vodou? O vše se stará a zajišťuje místní armáda?
Říkám to všem stále dokola. Představa, že ve bude v Podolí válčit a já budu na Malý Straně ve sklepě a obchody budou zavřené, je mylná. Budu popíjet pivo a když se bude válčit na Smíchově, bude se připravovat na nejhorší. Do té doby život ve městě musí fungovat.
Stejně tak je tomu i tady.
Město žije normálně dál svým životem. Jinak proviant má samozřejmě armáda a tam kde už, nebo ještě fungují obchody, tam se dá všechno normálně koupit – včetně jídla a pití.
Je třeba v Mosulu běžně elektřina či jiné výdobytky moderní civilizace – jako třeba telefonní spojení, internet?
Mosul je rovina, takže tam GSM telefon funguje. Irácký internet je všeobecně pomalejší než u nás, ale funguje i v centru Mosulu. V nějakých čtvrtích už funguje také elektřina, i když tam je hlavně součástí každého většího domu generátor, který pomáhá zajišťovat elektřinu v případě potřeby.
Kde třeba financuje lokální armádní složky? Kde ty berou jídlo a veškeré potřebné vybavení?
Financuje to irácká vláda, kterou zase podporuje Západ.
Jak moc podle tebe poznamenala civilní obyvatelstvo tato vlekoucí se válka? Dá se vůbec toto území ještě považovat za obyvatelné?
Mosul vypadá jako kdysi Stalingrad. Nedá se tam moc žít. Ale začíná se už pomalu probouzet k životu a postupně opravovat.
S dovolením bych zmínil jeden zážitek z poslední doby. Natáčel jsem třeba minulý týden u jednoho domu, kde pracuje jeden místní, říkejme mu třeba Ahmed. Ahmeda si najal majitel domu, aby mu jej pomohl opravit. Za práci od sedmi od rána do sedmi do večera mu platí 4$. A teď si představ, že tam je skoro padesátistupňové vedro. Ale Ahmed radši pracuje v těchto nelidských podmínkách místo toho, aby šel do uprchlického tábora stát frontu na mouku. To je hrdina, kterých teď Irák bude potřebovat nejvíc.
Jak bys popsal životní úroveň místních lidí?
Životní úroveň lidí v Mosulu nebyla dříve tak špatná. Mosul bylo před válkou vyspělé město, kde byly kromě chudých čtvrtí i městské části, v nichž se nacházely třeba luxusní vily s bazény.
Nestýská se ti občas po domově a po bezstarostném životě v České republice?
Tím netrpím. Když jsou děti v pořádku, tak mám bezstarostný život kdekoliv na světě. Já tyto pocity nechávám doma. Protože tam padá to rozhodnutí, jestli pojedu do první linie. Pak už děláte jenom svojí práci a já v terénu makám jako šroub. Natáčím, namlouvám, píšu, střihám, dělám vstupy. To si myslím, že je moje hlavní výhoda. Nepřemýšlím nad tím.
Ostatní novináři z velkých medií koukají jak vyjevený, že dělám zprávy, publicistiku a dokument najednou. A když máte takový zápřah, tak na podobné pocity a stesk pak už není moc čas.
Proč místní obyvatelstvo zůstává v dané oblasti a raději neuteče? Respektive – mají vůbec místní prostředky a síly odstěhovat se jinam?
Jsou lidi, kteří utíkají, když přijde válka. Například jako v roce 2014, kdy vládu nad Mosulem převzala armáda ISIS. A pak jsou lidé, kteří utíkají, až když slyší granáty vedle v ulici. A pak jsou lidé, kteří třeba v bohatých domech v Mosulu svůj dům nikdy neopustili. Ani při osvobozujicím útoku, který to město totálně zdemoloval.
Všimnul jsem si, že zástupci tisku mají na neprůstřelných vestách a helmách napsané “press”. Před čím vás má tato nálepka chránit? Není nepříteli jedno, zda se jedná o novináře anebop vojáka? Vždyť to snad ani nelze v zápalu boje poznat a hádám, že asi ISIS bude úplně jedno, koho sebou vezme na onen svět….
Při normální válce tě press chrání. Asi žádná strana nechce zabít novináře BBC, aby si to rozhodila u veřejnosti. ISIS to je úplně ukradené, tam naopak jsi ve vestě s nápisem press vyhledávaný terč. Je to spíš i pro vojáky na tvé straně, aby věděli že jsi novinář a ne někdo z protivníků.
Jak dlouho trvá, než si člověk zvykne na všudypřítomné nebezpečí, na okolní střelbu a přestane se krčit při každém výstřelu? Narážím na jedno z tvých posledních videí, kdy si Iráčtí vojáci v klidu hrají na ulici volejbal a o ulici dál se střílí….
Tak ono to možná z videa není hned zřejmé, ale tam se střílelo v dálce a vojáci věděli kde jsou ISIS, a že tam nedostřelí.
Ale k tvé otázce – já se lekám furt, když se ozve rána nebo výstřel zničehonic. Ale tak nějak víš podle sluchu, jak je to daleko. Navíc já v zásadě chodím do míst, kde jsou vojáci.
A protože jim nerozumím, tak nevím jaké mají povely, a musím proto běhat za nimi jak pejsek. Ale dělám to tak hlavně pro svou vlastní bezpečnost.
Jeden Irácký novinář, hodně zkušený, zahynul třeba totiž tak, že šel sám do domu, kde předtím nikdo nebyl. A tam mu vybouchla přímo u obličeje bomba….
Doteď nedokážu pochopit, co ho to tenkrát napadlo. Možná už otupěl a ztratil pud sebezáchovy. Tohle se stává nejčastěji, když jedete na místo, které už dobře znáte. Všechno se zdá být v pohodě, až do té doby, než přijdete o život. V Iráku se prostě může stát cokoliv kdykoli a proto musíte být maximálně obezřetní na každém kroku. Jinak za to tvrdě zaplatíte.
I když přiznám se, že i mně se to občas také stávalo, že jsem párkrát také zbytečně riskoval. Běžně jsme třeba jezdili s naším truckem v poušti mezi tanky, co jely v první linii. Já to hnal dopředu, protože sem to už znal a věděl, že nikdo zpátky zas tak moc nestřílí. Kolegové z Itálie na nás tehdy křičeli: “Ty vole neblázni, my tam nechceme být první.”
Já na ně křičel, že my jo :-). Ano, bylo to nebezpečné a trochu nezodpovědné. Ale na druhou stranu přijet tam pozdě, to sem mohl zůstat doma, že…
Snažíš se alespoň část dění sdílet na Facebooku. Proč? Chceš lidem přiblížit, jak drsný a zároveň bezstarostný život může být během války? Poukázat na to, že život lidí v těchto zemích rozhodně není růžový? Nebo je za tím něco jiného?
Já chci hlavně ukázat něco jiného než ostatní zpravodajské agentury. Je jasné, že když je někde válka, že se tam střílí, že tam jsou mrtvoly a spousta nešťastných lidí. Ale chci ukázat i to, že tam normálně vedle toho lidé žijí dál své životy. Zkrátka je to něco jiného než furt dokola bang-bang. Připadá mi to zajímavé. Nechci lidi strašit, že celý Irák válčí, když to není pravda. Život musí jít dál i během války a to se já právě snažím zachytit.
Určitě je už jen pobyt v této oblasti dost stresující záležitostí. Probouzíš se třeba do dalšího dne s myšlenkami na to, zda třeba náhodou dneska tvůj život neskončí jednou ranou nějaký odstřelovač či sebevražedný atentátník? Nebo takto vůbec nepřemýšlíš? Zmocňuje se tě třeba pravidelně strach o život, i když se zrovna kolem tebe nic neděje? Nebo už máš pro strach uděláno?
Strach mám furt. Jak jsem už říkal, nikdy se mi tam nechce a radši bych popíjel někde v hospodě pivo :-). Ale to se nedá nic dělat.
Popelář se třeba taky bojí na “kukavoze” a musí to dělat. Stejně tak jako jedna moje bývalá přítelkyně, co dělala letušku, tak ta se zase bojí lítání. Ale je to prostě její práce. Stejně tak to mám nastavené já, prostě nedá se nic dělat. Tohle je jediné, co umím. A i když se bojím, tak mě pak ta samotná práce naplňuje.
Jak moc člověka změní pobyt mezi válčícími stranami? Jak moc a jak rychle se změní jeho vnímání světa a životních hodnot, když vidí utrpení běžných lidí i to, jak se dokáží radovat z maličkostí, přestože vlastně skoro nic nevlastní a přišli o vlastní domovy….?
To je na delší vyprávění. Jsou chvíle, kdy mi připadají lidé štastnější, když žijí ze dne na den a řeší jenom to, že musí vydělat peníze na jídlo na příští den (než když řeší jestli pojedou na dovolenou do Chorvatska nebo do Řecka). Ale to je asi jenom chvilkový pocit. Tím chci jen říct, že si myslím, že se máme u nás doma prostě bezvadně. Jen si to ne zrovna úplně vždy dostatečně uvědomujeme.
A dokážeš popsat ty nejšťastnější pocity, které jsi během své mise v Mosulu zažil?
Nevím, já nic moc pocity v životě nemám. Nejsilnější zážitek za poslední dobu bylo asi setkání s Ahmedem, který pracuje za 4$ na den v polorozbořeném Mosulu. To bylo silný….
Kdy ses třeba nejvíce po čas své novinářské kariéry bál nejvíce o svůj život?
To netuším. Možná ve chvíli, když mi ani ne desetiletí kluci v Libérii strkali pomocí kalašnikovů přes ulici a chtěli vyzkoušet mojí neprůstřelnou vestu… ale tehdy jsem se vlastně ani moc nebál, protože jsem byl nalitej – stejně tak jako oni :-).
Další podobný zážitek, co si vybavuji, jak nás zavřeli s Markem Vítkem v Bělehradě a chtěli nás nechat v bombardovaných budovách. To jsem věřil, že si dělají srandu. Ale nejvíc se o svůj život bojím, když se v Praze pije už 4. den za sebou, tam už přestává veškerá sranda a proto už to nedávám :-).
Co tě nejvíce šokovalo během tvého pobytu v Mosulu?
Teď naposledy to byla třeba situace, kdy místní přestavovali dům a 10 metru od nich leží pod pár šutry pořád mrtvola vojáka z ISIS. Ahmed kolem ní jezdí celý den v těch vedrech s kolečkem. A vůbec nic s tím nedělají. Pak mi ještě ukazovali nohu dítěte někde v sutinách. Ale to já už vůbec nebudu točit.
Jak dlouho hodláš ještě v Mosulu zůstat?
Už moc dlouho ne. Teď mě čeká přesun do Al-Raqqah, kde pokračují a budou v budoucnu pokračovat další líté boje.
Jak tebe přijali třeba místní? Dívají se na tebe skrze prsty anebo tě naopak obdivují za to, že jsi přišel, abys ukázal okolnímu světu, jaké to tu ve skutečnosti je?
Iráčané jsou super lidé. Pomůžou, pozvou vás domů na čaj. Je to hodně přátelský prostředí. Ale to je i třeba v Sýrii běžné. Ale tohle je jen má osobní zkušenost…
Našel sis zde třeba přátele?
Našel. Na mém osobním Facebooku mám tolik Iráčanů, a to jak novinářů, tak bojovníků a vojáků, že podle mě nemám šanci někdy dostat americké vízum :-). Občas si s některými i volám. Ale bohužel moje arabština je stále na úrovni “Jak se máš?”
A po této větě většinou končím :-).
Co uděláš jako první věc, až se vrátíš domů? A kde je vlastně to doma pro Radana Sprongla?
Doma je pro mě na Malé Straně v Praze. První, co budu dělat, až přijedu domů, tak se budu zase starat o své děti. Ale potom budu zase dál točit konflikty po celém světě, protože jsem se to rozhodl znova dělat.
Radane, určitě sleduješ také situaci u nás doma ve spojitosti s uprchlickou krizí. Jaký ty máš názor na imigranty?
Já na migranty nemám nic moc názor. Spíše mě až překvapuje, jak tomu každý rozumí. Xenofobie některých lidí je opravdu až směšná, stejně tak jako na druhou stranu i hluboký přesvědčení zase jiných lidí, že Evropa bude v klidu i s miliony uprchlíků v zádech.
Jediný názor snad mám ten, že by měla každá země přijmout tolik lidí, kolik ekonomicky unese. A jestli ČR ekonomicky unese 10 nebo 10 000 uprchlíků, to netuším.
Ještě si neodpustím jeden dotaz na závěr. Co ty sám si myslíš o české mediální scéně?
Myslím, že online média řídí truhlíci, kteří tomu absolutně nerozumí a mají naprosto zcestné představy o práci nás žurnalistů. Ze začátku mě třeba oslovil Seznam s tím, že by rád používal má videa. Když jsme napsal, že chci za svou práci, za svá videa, peníze, tak už se neozvali. To si radši občas něco ukradnou z YouTube.
Je to prostě tragédie a divím se majitelům těchto serverů, že si tam tyhle truhlíky drží. Zkrátka i my “novináři” v terénu, co nasazujeme své životy, svou práci neděláme zadarmo a chceme za ni dostat zaplaceno. Je to práce jako každá jiná.
Prostě mě to štve. Je to celé naprosto trapné, se divím těm mladým, co pod těmito šéfy pracují, že už se jim dávno nevysmějou. Stav videožurnalistiky je u nás naprosto žalostný. Řekni mi, že přijde po deseti letech starej dědek co dělal roky řežiséra realita show o prasatech a všechny tu rozseká. To je divný. Mladí nemají o online videožurnalistice vůbec potuchy, protože to řídí hňupové, kteří vůbec nechápou, o čem to je. Je to prostě divné. Já už jsem starý a dělám vlastně takového YouTubera, protože mladí k tomu nedostanou příležitost. Anebo je to nikdo nenaučí, aby to pak mohli dělat na profi úrovni. A to je podle mě úplně špatně.
Source : Krcmic.czV současné době máme kolem 2787 kalkulaček a převodních tabulek, které vám pomohou rychle spočítat vše pro oblasti jako jsou:
- Kalkulačky, převodníky, konvertory, vzorečky a užitečné nástroje zdarma
- Časová pásma/výpočet času/online kalendáře
- Převody jednotek - kalkulačky, vzorečky a výpočty
- Vývoj webů (HTML,CSS,JS, PHP), webdesign a webové nástroje
- Elektrické symboly, výpočet elektřiny, el. obvodů a komponent
- Matematika
- Užitečné nástroje pro každodenní použití
- Úprava a editace textu
- Nástroje pro práci s PDF soubory
- Programování a kodování
- Ekologie
- Další užitečný obsah a nástroje
- Stažení videa a obrázků ze sociálních sítí
- Marketingové nástroje
- Nástroje pro moje PC / počítač
- Internetový marketing
- Kdy a kdo mě nasral?
- Komunikace
- Lekce PR
- Novinky
- O mužích
- O ženách
- Podnikání
- Práce ve firmě
- Psychologie
- Rozhovory
- Různé
- Tvorba textů
- Vztahy
- Adam Marčan z Naučmese: Učím se zpomalit, být ticho, pozorovat a poslouchat okolí
- Adam Zbiejczuk: Facebook je ideální síť pro důchodce
- Alena Ratajová a Jana Popelková: Od rádia rovnýma nohama do erotického byznysu
- Alojz Ryšavý z ALO diamonds: Každé začátky v podnikání jsou těžké a pro šperkařský byznys to platí obzvlášť
- Alžběta Trojanová: Začalo to brigádou, psala jsem do Gamestaru
- Ctirad Macháček: K velkoobchodnímu prodeji, jak jej děláme v současnosti teď, vedla hodně dlouhá cesta
- Dan Přibáň: První projekty byly o tom dokázat, že je něco takového vůbec možné
- Daniel Dočekal: Většinou píšu okamžitě, jakmile objevím téma
- David Bauckmann: Máme výrobní linku na výkonnostní online marketing
- David Eiselt: Levné cestování je zajímavý fenomén, který se do ČR ještě příliš neprokousal
- David Rektorys: Finančně nezávislí lidé často nemají to nejlepší auto, nedopřávají si ty nejluxusnější věci
- Demo Tivátor: Celá Demotivácia je jedna veľká reakcia na to, čo vidím vo svojom okolí
- Eliška Vyhnánková: NIKDY si nekupujte fanoušky na Facebooku!
- Erik Hudák: Naše plány sú každý mesiac prísť na trh v inej európskej krajine
- Eva Marlene Hodek z Nadace na ochranu zvířat: Posláním naší nadace je zlepšovat vztah člověk – zvíře – životní prostředí
- FairList.cz: Učíme jazykové školy a lektory hrát fér
- Filip Mikschik: Hlavní myšlenka byla ukázat, že je tu alternativa k velkým firmám, kde práce dává smysl
- Filip Rožánek: Ráno jsem přicházel jako zaměstnanec, odpoledne odcházel jako host
- Honza Horák: Podnikání mě naučilo vážit si svého času
- Ištván RedAK Evženovič: Když jsem byl malý, tak jsem spadl do žumpy
- Ivan Petrův z Brašnářství Roman Tlustý: Mladí se chtějí řemeslo naučit, staří ho mají komu předat, obchodníci chtějí prodat a celá parta se chce někam dostat
- Jakub Čech: Považuji své aktivity za užitečné a taky mě to docela baví
- Jakub Holčík a Filip Mikel z iShock.cz: Ze začátku jsme žádný systém moc neměli
- Jan Bartoš: Je jedno kolik stojí proklik, důležité je, jestli reklama plní anebo neplní své cíle
- Jan Koudelka: Parkour není jenom o skákání přes baráky a dělání salt
- Jan Kvasnička: Nejčastější chyba je vůbec smýšlení nad webdesignem
- Jan Laibl: Nehledejte nejpohodlnější cestu, hledejte tu nejúčinnější
- Jan Orna: Naše Aréna ArcadeHry.cz je taková stodola u Prahy plná automatů
- Jana Leitnerová: Facebook je úplně pro každého
- Jiří „Jerry“ Tvrdek: Viděl jsem mnoho talentovaných lidí selhat, protože nebyli dost vytrvalí
- Jiří Křovák: Třpytkomat navenek komunikuje pozitivně a staví se do role seriózní služby, která umožňuje neseriózně se pomstít a schladit si žáhu na někom, kdo vás prostě vytáčí
- Jiří Kudrna: Každý zákazník ocení upřímnost a přirozenost
- Jiří Matěj Brůna: Absolvování jakékoliv školy není zárukou ničeho
- Jiří Rostecký: Musíte vystoupit z davu, plavat proti proudu a jít si za svým
- Jiří Sláma: Já jsem fotil už jako malej smrad, kdy mi táta s mámou koupili nějakej foťák (fotografování)
- Jiří Sláma: Měl sem takový období určité fáze života a to bylo hodně divoký (náboženství a drogy)
- Jiří Sláma: Pokud ty lidi zajímá tetování a ty trendy okolo tohoto umění, mají tu na co koukat (pražská Tattoo Convention)
- Josef Kadlec: Je potřeba si uvědomit, že LinkedIn zatím stále ještě není vhodnou platformou pro kontextovou inzerci
- Josef Řezníček: Nevadí, když půjdete proti proudu
- Juraj aka Afakeartist: Blog je prakticky o osobnosti autora, záleží tak na každej jeho vlastnosti
- Karel Mindless Novotný: Reklamní branže ze mě vychovala mistra dodávání smyslu a vysvětlení čemukoli
- Kazma: Z dětské izby až ke hvězdám
- Láďa Hruška: Já žádný kuchař nejsem
- Lubor Zoufal z Lagardére Active ČR: Měli jsme jeden cíl – vytvořit rádio, které by uživatelé rádi poslouchali
- Lukáš Majzlan z Art4web: Vždy majte svoje sny
- Lukáš Pítra: Nedávám garance, protože jsem poctivý obchodník
- Marcel Kupka: Kdo chce psát, musí číst. Jinak zakrní
- Marek Dlugoš: Web mi prišiel ako dobré riešenie prezentácie, kde som vlastne spravený životopis použil už len ako čerešničku na torte
- Marek Soták: Původně jsem si řikal, že se vrátím za tři měsíce
- Marek Sýkora: Anonymita už byla pro mě nezvladatelná
- Martin Jersák „JersyWoo: Placlu jsem provozoval skoro 4 roky, což je na internetový věk dost hodně
- Martin Kasa: Řídím se čísly a selským rozumem
- Martin Klíma z Warhorse Studios: 300 tisíc liber představuje asi 10 % prostředků potřebných k dokončení Kingdom Come: Deliverance
- Martin Kolčaba: V SEO je potřeba mít především selský rozum
- Martin Matějka: SEO je vlastně o vztahu mezi webem a vyhledávačem
- Martin Šalek: Mediální obraz nemocnice může rozhodnout o její další budoucnosti
- Martin Skřivánek: Klient je součástí výzkumu a podstatná je oboustranná shoda
- Martin Tomčík: Bez kvalitního odpočinku nenapíšete ani lorem ipsum
- Martyho frky: Jmenuju se Martin Pohl a jsem alkoholik
- Michael Horovič: Nejlepší podnikání vychází z vlastní potřeby vyřešit nějaký problém
- Michaela Losekoot: Pro mě nejsou sociální sítě žrouty času
- Michal Josef Tóth: Lidé často čekají zázraky na počkání
- Michal Šmída: Projekt Twisto je o budování technologie a super produktu, který pomáhá více lidem pohodlně nakupovat online
- Michal Tuláček a Právnické zkazky: Chci dosáhnout toho, aby se co nejvíc lidí zasmálo
- Michal Vyhnálek: Neprodávám, co neznám
- Milan Šádek: Vypadat dobře a být fit může každý
- Miro Veselý: Možná bych tu už dnes nebyl, kdybych se tehdy nerozhodnul pro tak razantní změnu svého života
- Mywebgrid: Nechceme změnit svět, stačí nám ho udělat trochu lepší (2/3)
- Mywebgrid: Věřte nám, zvládneme to (3/3)
- Mywebgrid: Vývoj jede jako divý (1/3)
- Nikola Weiterová: Buďte šťastní, nech váš robí šťastnými čokoľvek
- Opráski sčeskí historje: Se stim smiř a vimři!
- Pavel Eichler z HitHit.cz: U nás jsou skuteční kreativci se skutečnými projekty
- Pavel Minář: Být freelancerem, to nejsou samé nomádské dovolené, práce z kaváren, networking v coworkingu, TEDexy a Barcampy
- Pavel Novotný: Mám v šoubyzu jen pár přátel
- Pavel Ungr: Weby nemají být na předních pozicích, protože si to zaplatí, ale protože si to zaslouží
- PemiK: Jsem mladý chlápek, který miluje, když se ostatní smějí
- Petr Casanova: FirstClass dělám srdcem, ne pro přežití nebo zisk
- Petr Krejčí: Já osobně vnímám networking jako velmi příjemnou a zároveň užitečnou činnost
- Petr Macháček: Největší zájem je o tvorbu alibi, Rozvraceče a test věrnosti
- Petr Palas: Je důležité dělat něco, co vás samotné baví a čemu opravdu věříte
- Petr Široký: Je rozdíl mezi grafikem a designérem, mezi tím rozdílem leží práce na zajímavých projektech a kusovkách za pár tisíc
- Petr Soukup: Troufnul bych si říct, že jsem termín „pronájem eshopu“ vymyslel
- Petr Svoboda: Obklopujte se lidmi se stejnou vizí, jako máte vy
- Petr Václavek: Díky fotobankám mám teď mnohem více času na rodinu a své koníčky
- Pyroterra: Ze začátku jsme vystupovali pouze na domácí půdě, ale vždycky bylo naším cílem prorazit do světa a to se nám myslím daří
- Radan Sprongl: Mosul vypadá jako kdysi Stalingrad, nedá se tam moc žít
- Radek Hulán: Vydělat v životě hromadu peněz není cíl a ani motivace. To nedává člověku štěstí
- Radek Ondrašík: Druhý je první poražený
- Rebeka Šuchterová: Ponožky v sandáloch sú česká klasika ako svíčková
- RNDr. Miloš Podpěra: Celkově si myslím, že s postupujícím vývojem se našinci mění z cestovatelů na konzumenty cestování
- Robert Rosenberg: První sex jsem měl ve 14 letech
- Robert Vlach: Evropany čeká evoluční skok vpřed
- Robin Holešínský: Díky našim obratům se nám podařilo vyjednat ceny na takovou hladinu, že se ti v podstatě vůbec nevyplatí jít na poštu
- Roman Hraška a.k.a. Yablko: Webrebel má cez 20 hodín videí, teraz už možno 25, je natrieskaný informáciami
- Roman Šemora z GYM Rádia: Naše vysílání bylo, je a bude bez reklam a na tom si zakládáme
- Roman Sterly: Důležitá je jak osobnost zakladatele, tak samotný produkt
- Roman Vaněk: Jídlo mě zajímalo a bavilo odjakživa, ale přišel jsem na to až po 18 letech zahraničního obchodu
- Rostislav Kocman: To, co potřebuje každý tiskový mluvčí, je poznámkový blok, náhradní propiska a telefon
- Stay Zmrd: Stay Zmrd je životní přesvědčení. Něco jako když se chodíš do kostela modlit
- Štefan Chochláč: Blue Winston dokáže jednoduše nahradit člověka
- Textemo: Chceme především změnit současný trh
- Tomáš Klíč: Vždycky to nějak jde, když se opravdu chce
- Tomáš Kováč: V dnešní době se již tablety na školách objevují v hojném počtu. Většinou jsou to ovšem “tabletové” učebny
- Tomáš Reinbergr, zakladatel VAŠE LIGA: Celkově nám za 7 let působení prošlo pod rukama 12 000 sportovců
- Tomáš Solař: Risknul jsem práci na živnost a teď tak pracuji již 7 let
- Tomáš Studeník: Vzpomínkový profil je přístupný odkudkoli, podmínkou je jen připojení na internet a znalost odkazu vedoucího na vzpomínkový profil
- Václav Hodek: Nikdy nepodnikejte jenom pro peníze
- Věra Kalousková: Mám skvělé zákaznice a zákazníky!
- Vít Hutař z Darujhovno.cz: Každé hovno je unikát a pro sloní výtvor to platí dvojnásob
- Vít Schlesinger: Mám taky sen o své firmě. A chci udělat vše pro to, abych toho dosáhl
- Vlastimil Vávru: Ke kontaktním čočkám jsme se dostali takříkajíc náhodou
- Vojtěch Bednář: Něco jde přirozeně, zapomeňte na poučky. Vaše intuice je chytřejší
- Zbyněk Buřival: Nejvíc mi vydělala fotka limetky, její současný výdělek bude okolo $1500
- Zdeněk Cendra: Webhostingové firmy s low-cost modelem per zákazník nemají v delším horizontu na trhu místo
- Zdeněk Hejl: Není v lidských silách znát a umět všechno
- Zuzana Gašparovičová: Blogovaním sa dá uživiť, ale v našich končinách (zatiaľ) nie
a další nástroje neustále vyvíjíme. Naším cílem je stát se jednotným kontaktním místem pro všechny lidi, kteří potřebují rychlé výpočty nebo kteří potřebují najít rychlou odpověď pro základní dotazy na Internetu.
Kromě toho věříme, že internet by měl být zdrojem bezplatných informací. Všechny naše nástroje a služby jsou proto zcela zdarma a není nutná žádná registrace k tomu, abyste je mohli používat. Každou kalkulačku jsme kódovali a vyvinuli individuálně a sami si ji důkladně otestovali. Pokud však zaznamenáte nějakou chybu, informujte nás, prosím.
Zatímco většina kalkulaček na Justfreetools.com je navržena tak, aby byla univerzálně použitelná pro celosvětové použití, některé kalkulačky a tabulky se mohou vztahovat jen pouze pro konkrétní země (například výpočet daní z příjmů se bude lišit pro jednotlivé země apod.)